Několik otázek pro Jitku Vodňanskou - rozhovor s Pavlínou Brzákovou

(červen 2013)

 

Proč opakovaně jezdíte do klášterů? Hledáte tam nějaké konkrétní prožitky, potřebujete si odpočinout od své náročné psychoterapeutické práce?

Hlavní důvod je spirituelní - když jsem se začala věnovat meditaci, chtěla jsem poznat zdroj, kulturu, kde Buddha žil. Lidé tam děkují za to, že mohou obdarovat, což je něco jiného než u nás, protože u nás děkujeme, že jsme obdarováni. To je základní rozdíl mezi Východem a Západem. Je tam přirozená štědrost a ohleduplnost, a samozřejmě i buddhistická víra. Když jsem začala meditovat u nás, vše se týkalo především dovednosti vippasanové meditace a teoretického poznání.  Existuje ovšem pět zdrojů, kterým je zapotřebí se věnovat. Jsou to: energie, soustředění, sati - bdělá pozornost, víra a moudrost.  U nás mohu mít soustředění, sati, energii… Ale co do sebe jen tak nenasaju, je víra tohoto spirituelního směru, protože ta tu není. Buddhismus má u nás podobu jakési podivuhodnosti, dokonce i módy. Pro mnoho lidí je jen jedním ze směrů new age.

Kdysi mně jedna moje přítelkyně mi  řekla: "To máš hezkého koníčka…" Ale to není můj koníček, to je moje Cesta. Není jednoduchá, protože se týká čištění mysli, která se stále znečišťuje. V zemích, kam jezdím, existují pro ní přirozené, podpůrné a vyživovací podmínky . V klášteře si vyléčím mysl a jsem připravená - můžu být u sebe, sama v sobě, v přítomnosti pro sebe i pro svoji rodinu a klienty.

Čištění mysli je jistě dobrý důvod a je to zjevně nikdy nekončící práce.

Na světě jsme sami, nic nevlastníme, jenom svoji mysl. Máme v hlavě úl, mysl v jednom kuse žvaní a je to velká práce, než se zklidní, abychom uviděli, co skrývá. Jaké návyky, hry, triky, znečištění, kolik je tam chtivosti, odporu. Kvůli chaosu, který je tam běžně přítomen, toto nevidíme. Mysl je sama pro sebe nebezpečná, je sama sobě nepřítelem, a když není vyčištěná, sama sobě ubližuje. Je plná výčitek, sebeobviňování, a vůbec se nevidí, protože je příliš rychlá. Je daleko rychlejší než počítač, všechno v ní zůstává, ukládá se, všechny myšlenky, záměry…. Při meditaci se tohle všechno najednou vynoří jako neočekávaná jezerní lochneska.

 Vymyslela jsem a poněkolikáté dělám takový kurz, který se jmenuje Hledat-Najít-Pustit. Už název napovídá, co všechno tento proces obsahuje. Po objevení toho, co mysl skrývá, je potřeba ty věci pustit…S mnoha objevenými záležitosti nesouhlasíme, odmítáme je, odstrkujeme. Ale to bohužel nejde. Ty nechtěné záležitosti jsou naše, Jako třeba zlobivé děti. Ty přeci taky nevyhodíme. Tak tedy ten proces je Akceptovat, akceptovat, přijmout a zase přijmout. Pak ten stín začne pomalu mizet.Neobyčejně mě těší dívat se na to, když se lidi začnou proměňovat a klubat do své skutečné krásy.

Ptají se vás vaši klienti, jestli mají jet také do kláštera?

Někdy s tou myšlenkou přijdou. Tady je důležité zjistit, zda by to byl útěk od něčeho, nebo cesta k něčemu, což jsou rozdílné věci. Pokud by se jednalo o útěk, může to být krajně nebezpečné. Mohou si tím skutkem sáhnout na dno, vyvolat potíže fyzické i psychické… Pro toho, kdo tuto cestu myslí vážně, je to dobré, ale kdo vnímá cestu a pobyt v klášteře jako nový, adrenalinový zážitek, to dobré není. Zažila jsem třeba americkou skupinu, která přijela do Barmy o Vánocích. Třetina těchto návštěvníků začala mít vážné potíže, že museli odjet. Jedna Němka se před obědem modlila, omdlela a vyrazila si přední zuby… Navíc, některé kláštery jsou velmi přísné. Obecně vždycky záleží na učiteli, jestli má schopnost učit. Důležité je najít takového, který nás Evropany umí vést a přitom zůstává asijský. A co je ještě dobré - to je vidět, jak meditují místní lidé. Mezi nimi je přítomna víra, kterou jinde nezažijeme jek už jsem o tom mluvila.Ráda si sedám v meditačkách ke starým domorodým ženám. Tam jsem skoro doma. Plivaj, chrchlaj a neobyčejně soustředěně a opravdicky meditujou.

Používáte zkušenosti získané v klášteře také ve své terapeutické práci?

Klientům to nenutím, nezmiňuji se o tom. Ale ukazuje se, že ke mně přicházejí takoví, kteří to vědí či cítí, mají afinitu k tomuto způsobu myšlení. Zdá se mi, že je to velmi důležité, protože jejich mysl je pak čistší a preciznější. A pak také tyto zkušenosti používám v již jmenovaném kurzu, který je psychospirituální. Spojuji v něm psychoterapii a spiritualitu.

Dalo by se říci, že lidé, kteří projdou vaším kurzem, se promění?

Lidé jsou různě připraveni na proměnu nebo změnu.  Během kurzu procházejí stínem, což je složitý a namáhavý proces. Spousta lidí z terapie a spirituelní cesty uteče. Záleží také na tom, nakolik mají schopnosti hledání stínu. Dělali jsme například takový rituál na téma "setkání se svým stínem", kdy se otevíralo to, co bylo do té doby potlačované: deprese, úzkost , vztek atd.. Ale je to naše významná součást, která nám sice vadí, ale kterou je zapotřebí přijmout.

To ovšem bolí…

Očistný oheň je očistný oheň. Pak zůstane to podstatné a to nepodstatné a nedůležité se spálí. Symbolicky tento proces vyjadřuje tarotová karta viselec, který visí za nohu na polokříži.  Z kapes a odevšad všechny drobné mince vypadnou. Jsme naruby, hlavou dolů, a zůstává nám už jen to podstatné.Velká platidla za něž si už můžeme něco pořádného pořídit. Třeba šťastnější život.

Co nás může během takové proměny překvapit?

Najednou přestanou platit věci, které platily doteď. To je ohrožující. Proměna může přinést stav jako je zemětřesení, povodeň. Změní se to, co bylo doposud jisté nebo známé, i když je to patologické. V rodině existuje třeba taková patologická homeostáza, kdy jeden její člen vyvažuje celý systém. Může se to pak projevit nějakou chorobou, často se stává, že třeba dítě vyvažuje stav mezi rodiči. Takových scénářů existuje spousta. Vyvažujeme při nich nějakou nerovnost, přičemž začneme popírat sami sebe. Poté to vybují v nějakou patologii, bouli, kterou přijmeme jako normální. Přestaneme ji vidět. Je to podobné, jako když si usekneme ruku a řekneme si, že ji stejně nepotřebujeme. Když lidé objeví svůj vnitřní zdroj, rovná se to úzdravě. Devadesát procent lidí však o něm neví, nebo neví jak ho najít.

Co vám regenerace červen 2013-06-28přináší znovuobjevování svého zdroje?

Jsem vnitřně šťastnější. Vede to k moudrému nadhledu, že vše je pomíjivé a že je zbytečné se snažit změnit nezměnitelné. Ovšem, aby to nevedlo k defétismu… Je to tak, že objevování zdroje dává velkou inspiraci a naději, aby člověk se sebou stále něco dělal…

Pavlína BRZÁKOVÁ